Jelikož jsme měli koupený InterRail, většinu cesty jsme absolvovali vlakem. Kromě toho jsme použily vlaky i na cestě zpět přes Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a Slovensko, kde jsme si lístky už ale museli kupovat.
Tady jsme toho zas tak moc nenajezdili, takže toho moc řict nemužu. Snad jenom že vlak do Benátek je 3:20.
Italsky železnice se dají celkem pochválit. Vlaky mají v jízdním řádu tři barvy a na InterRail se dají bezplatně používat jenom dvě. Ale i to stačí. Z každyho města nám jel v noci vlak zhruba, tam kam jsme potřebovali. V kupéčku se daly sedadla upně sklopit, takže jsme se vždycky vyspali jak někde v posteli a ráno jsme se probudili na druhy straně Itálie. Kupéčka jsou vždycky pro šest lidí, takže na spaní byl náš počet uplně ideální. Vlaky jezdí přesně a jejich hustota taky ujde. Všude jsou jizdní řády a dá se v nich v pohodě orientovat.
Člověk by neřekl že je tahle země v EU. Železnice vede jenom málo kam a hustota dopravy není taky právě omračující. Na Peloponésu jezdí doknce uzkokolejné ICéčko. Jízdní řády pro cely Řecko jsme na žádny stanici niky nenašly - patrně ani neexistují. I železničáři jsou dost zmateni. Spát ve vlacích se taky moc nedalo. Jinak to vypadá asi jako u nás. Do Turecka se dá na InterRail jet myslím jenom jedním vlakem za den. Jezdí někdy odpoledne z Pythionu.
Železniční sít není sice příliš hustá, ale mezi všemi většími městy vlaky jezdí. Zbytek cesty (např. do Kapadokie nebo Pamukale) se pak už dá v pohodě dostopovat. Problém je spíš v hustotě spojů, a to především na východě. Vlak jede třeba třikrát za týden. Dalším problémem je taky návaznost spojů. Přijedete někam večer a "navazující" vlak odjíždí až další den ráno. Jako v Řecku nejsou nikde železniční řády a na radu železničářu se taky mo spoléhat nedá (i když se většinou snaží). Kromě toho je zde ovšem spousta výhod. Pokud sedíte v kupečku tak vám většínou spolucestující koupí něco na jídlo. Kvalita vláků dosahuje minimálně naší úrovně nebo je i lepší. Průvodčí se ale v InterRailových jízdenkách moc nevyznali, takže jsme často jezdli i první třídou. Taky myslím že na spoustu spojů by se měli doplácet místenky, ale chtěli to po nás jen jednou. Vlaky byvají ale dost plny. Našince taktéž překvapí neexistence odpadkových košů - všechno se vyhazuje z okna.
Protože mezinárodní vlakovy jízdenky jsou strašně předraženy, snažili jsme se na zpáteční cestě dojet vlakem vždycky co nejblíž hranici a tu pak zdolat pěšky. V Bulharsku to znamená trasu Slivengrad - Ruse. Cesta stála 8 Leva (asi 160 Kč). Až na to že nás chtěli dvakrát obrat průvodčí proběhala jízda celkem v pohodě.
V Rumunsku jsme absolvovali trasu Giorgiu - Bukuresť - Oradea. Stálo to snad 350 Kč. Lokalka Giorgiu - Bukurešť jezdí celkem často na nádraří Bukurešť Progresu (nebo tak nějak). U dálkových vlaků, který vyjíždí z nádraží Nord, pak exitujou dva druhy, přičemž jeden z nich je asi dvakrát dražší a stejně rychlej. Nám trvala cesta z Bukureště do Oradei asi 12 hodin. Je třeba ale koupti místenku, protože vlaky jsou uplně narvany. Jinak to celkem ujde.
nahoru